Vyhledej
Základní škola Sztrž ve Dvoře Králové > Co se děje > výstavy

Český „Manchester“ v proměnách časů. Otevřeli výstavu Tiba, vrchol a pád

Redakce, Krkonošský deník / 20.06.2015, Dvůr Králové nad Labem
Nostalgický mráček se ve čtvrtek odpoledne vznášel prakticky nad všemi návštěvníky královédvorského muzea, kde začala výstava připomínající více než padesátiletou tradici zdejšího závodu Tiba.

Příchuť nostalgie měl večer hlavně ze dvou důvodů. Tiba se totiž již několik let nevyskytuje na světové mapě textilní výroby a do sálu si našli cestu hlavně její bývalí pracovníci.

Ředitelská polygamie
Místo vernisáže tak královédvorský večer připomínal spíše rodinné setkání. Hlavním motorem vzniku výstavních ploch byl člověk nejpovolanější – bývalý ředitel Tiby Josef Jiránek, který v podniku pracoval nepřetržitě od roku 1968 až do roku 2005. Mezi léty 1982 až do svého odchodu pak závod, který v době svého největšího rozmachu čítal na dvě desítky pobočných závodů a přes deset tisíc zaměstnanců, vedl.

A jak sám říká, měl vlastně dvě manželství a lásky. "Stejně jako s manželkou, tak i s Tibou jsem se oženil. A manželka se mě stále ptala, která je vlastně ta první láska," řekl na vernisáži s úsměvem duchovní otec výstavy. Posléze se však přiznal, že když se probíral všemi dokumenty a vzpomínkami ukrytými v záhybech starých látek, tak mu často zvlhly oči a sem tam ukápla i slza.

"Tiba byla a je můj život a nejde se od ní jen tak oprostit," uvedl Josef Jiránek s tím, že první nápad na vytvoření výstavy, coby poctě Tiby, v něm uzrál před několika lety. To když viděl jak se zachází s českým textilním průmyslem. "Fabriky jdou jedna za druhou do konkurzu, ale především se nechávají zpustnout a vůbec se s nimi nenakládá jako s našim kulturním, ale hlavně průmyslovým dědictvím," řekl Josef Jiránek a srovnal současný stav českého průmyslu s osmnáctým a devatenáctým stoletím. "Tehdy byla průmyslová revoluce, dnes je u nás průmyslová demolice," prohlásil bývalý ředitel Tiby, kterého hlavně mrzí, že českou kvalitu převálcovala produkce nekvalitního zboží z Asie.

A jak moc chybí Tiba na mapě textilu? Podle bývalého ředitele výrazně. "Chybí zejména díky svým specialitám a citem ke vzorům. Dále pak svoji rychlostí, s jakou zásobovala trh. To Čína nedovede. A úžasný byl i vztah k zákazníkům," povzdechl si ředitel závodu, který do světa módy přinesl celou řadu novinek, například louhový krep, který byl podle Josefa Jiránka oblíben hlavně v balkánských zemích. Známý pojem pocházející z Tiby je pak dozajista i nežehlený satén .

Nostalgie čtvrtečního královédvorského, respektive tibáckého, večera dosáhla vrcholu v době, kdy před zaplněný sál dvorského muzea začaly předstupovat modelky v autentických šatech vyrobených z látek od Tiby. A když člověk zavřel v mezidobí výměny modelek na molu na chvilku oči, "propadl" se hned o několik desítek let nazpět. Módní přehlídka totiž nebyla jen tak obyčejná. Celou ji totiž odkonferoval taktéž muž z nejpovolanějších – šestasedmdesátiletý Viktor Schrabal. Muž, jehož hlas a popis předváděných modelů provázel tibácké modelky na desítkách módních přehlídek.

Ani on nenechá dodnes na Tibu dopustit a k moderování čtvrtečního večera se vrátil i přes to, že naposledy držel mikrofon před pětadvaceti lety. "Jako konferenciér módních přehlídek Tiby jsem absolvoval přes 120 výjezdů s modelkami," uvedl muž, který s Tibou spojil čtyřicet let svého života a i po letech si některé ve čtvrtek předváděné modely vybavil. A vybavil si i některé modelky. Vždyť některé dívky, které modely předváděly, byly kmenovými zaměstnankyněmi královédvorského podniku. "Ale nebyly to všechny, některé modelky jsme měli i z uboku (ústav bytové kultury)," zavzpomínal Viktor Schrabal, kterému na mole dělala společnost i jeho vnučka Monika Šáferová.

Tři generace 
na molu
A nebyla to společnost náhodná. Monika Šáferová totiž také svého času patřila do ansámblu tibáckých modelek. "Pro Tibu jsem na molu chodila od pěti asi do dvanácti let," uvedla žena, která se dnes živý fyzioterapií a na molo se tak vrátila po dlouhých letech. A návrat to byl se strachem v koutku duše.
"Bála jsem se, že nebudu umět chodit. Od dvanácti jsem prakticky na molo nevstoupila," uvedla Monika Šáferová, kterou však potěšil fakt, že dorostla do kousků, které před lety obdivovala na svých kolegyních.

"Některé modely jsem si pamatovala a bylo krásné je znovu spatřit. A ještě lepší bylo se do nich obléknout," uvedla modelka, které se nejvíc líbil model kalhot s topem a ovocným vzorem. Ten nakonec na molu také předvedla a dokonce začala přemýšlet, že se k modelingu vrátí. "Sice mě tolik nelákal, ale kolegyně mi říkaly, jestli to nechci zkusit. No, budu o tom přemýšlet," dodala s úsměvem modelka.

Autor: Petr Vaňous

Související články
Nové číslo vlastivědného čtení je celé o TIBĚ
Stavíme, bydlíme - Krkonošský veletrh v Trutnově ještě dnes
Městské muzeum ve Dvoře Králové má novou interaktivní výstavu
Textilní minulost Dvora Králové ještě žije. V dílně pana Bartoše a Pluchy byl redaktor Deníku.
Vaše komentáře

Přečteno 534x